Může virtuální realita způsobit revoluci ve firemním vzdělávání?
MČ: Spíše, než revoluce je to přirozený vývoj. Virtuální realita nabízí přesně to, co firmy hledají – urychluje a usnadňuje změnu návyků. Mluvíme o „immersive learning“, účastníci se doslova ponoří do reálné situace a učí se prožitkem. Trénink má vyšší učební efekt, je postavený pro aktuální praktickou potřebu, je okamžitě využitelný v praxi a důležité je i to, že lidi baví.
Existují nějaké překážky?
LK: Zmatení pojmů a chybí informace i zkušenost. Třeba v době karantény kdekdo mluvil o virtuálním vzdělávání, ale de facto šlo o to, že se lidé propojili na nějaké platformě a měli on-line seminář. Pokud mluvíme o VR ve vzdělávání, máme na mysli opravdu virtuální realitu. Tedy simulované digitálně vytvořené prostředí, které uživateli poskytuje více či méně dokonalou iluzi reálného světa, se kterým může interagovat.
MČ: Také se setkáváme s obavou, že je to jen pro mladé anebo že se „v těch brýlích“ dělá lidem špatně. Ano, mladí jsou tomu otevření, odpovídá to jejich potřebám učení, obecně se totiž snižuje jejich schopnost koncentrace v delším časovém úseku a vyžadují intenzivnější zážitky. Starší lidé spíš řeší, že je to „novota“, po první zkušenosti už bývají nadšení a vnímají výhodu VR oproti tradičnímu způsobu školení. A zdravotní omezení? Snad když bylo hrubší rozlišení, tak se mohla někomu zatočit hlava, ale dnes jsou tu už další generace technologií a tyto překážky se odstranily.
Jaká témata soft skills ve virtuální realitě řešíte?
LK: Mohou to být individuální nebo skupinové tréninky prodeje, komunikace krizových témat, sdělování nepříjemných zpráv, pohovory, prezentace, zvládání komplikovaných klientů, veřejné vystoupení. Trénink vždycky stavíme podle potřeb a požadavků firmy a naším úkolem je taky na začátku pomoct konkretizovat zadání. Běžně se prodává školení obchodních dovedností takhle obecně, my ale chceme vědět, co přesně teď firma řeší, s čím zaměstnanci v dané oblasti nejvíc zápasí a na to se cíleně postaví scénář tréninku.
Ale i jiná školení – bez použití virtuální reality – mohou být postavena na míru, tak v čem je rozdíl?
LK: Rozdíl je ve způsobu, jak mozek přimějeme učit se. Když třeba budete mít tradiční kurz na obchodní dovednosti, tak nejspíš skupina v učebně vyslechne teorii a pokud má nacvičit praktickou dovednost, tak je odkázána na hraní rolí. A vy víte, že já jsem lektor a víte, že je to jen jako. Ve VR je ta iluze dokonalá a mozek to vnímá jako skutečnost. Když tedy zvládnete ve VR agresivního klienta nebo nepříjemné a manipulativní otázky, už to dáte i v realitě, protože to už znáte.
MČ: Navíc u toho hraní rolí se setkáváme v praxi s tím, že se třeba ve skupině vzájemně lidé chrání a nejsou na sebe tak přísní nebo naopak nastoupí ego a někdo to naschvál druhému komplikuje, to ale není vhodný učební postup a lektor to nemá pod kontrolou. A pokud jsem drsná já, jako lektor, tak se také může stát, že klient se zatvrdí a už dál nebude lektora brát. Ve VR je lektor poradce a klient v nepříjemné komunikaci čelí avatarovi.
Avatar je umělá postava v umělé situaci, tak to je také „hraní“ ne?
MČ: Z neurovědeckých studií vyplývá, že zážitek ve VR je autentický. Zpětná vazba od klientů potvrzuje, že i když si lidé řekli, že celou dobu budou mít na paměti, že jsou v simulaci a že ty „legrační umělé postavičky“ nejsou reálné, do několika okamžiků zapomenou. Fyziologické reakce těla, tep, pocení, nervozita, úleva, pocit úspěchu naprosto odpovídají realitě. A tělo si to taky tak pamatuje. Proto samozřejmě trenér musí dbát na to, aby klient prošel složité situace, ale aby nakonec zažil úspěch.
A jak to reálně probíhá?
LK: Využíváme velmi propracovaný software. Ten umožňuje zvolit tréninkové prostředí (sál, zasedačka, třída) velikost publika, jeho emoční naladění i reakce. Ve VR prostředí pouštíme předem připravené otázky, které vyplývají ze scénáře a reakce, které potřebuje klient natrénovat.
Zvolené tréninkové prostředí simuluje reálné prostředí absolutně, takže pro trénink prezentace může klient využít svůj počítač, powerpointovou prezentaci, online připojení. Můžeme simulovat vyrušení, selhání techniky, konfliktní jednání. Důležitá je analytika. Výstupem tréninku jsou data, ta dokreslují hodnocení trenéra a potvrzují např. kam se klient dívá, kam se bál podívat, jakou rychlostí nebo tónem mluvil, kde ho reakce rozhodila. A samozřejmě celý trénink je zaznamenán, takže se k němu můžeme vracet.
Často se mluví o problému měřitelnosti výsledků školení soft skills a o návratnosti investice, mění se to nějak s VR?
MČ: Díky tomu, že se vychází ze skutečně aktuální potřeby firmy na změnu, tak je možné nastavit parametry měřitelnosti. Záleží na přístupu firmy, některé si jen odškrtnou školení, a pak samozřejmě mohou reptat, že školení nemělo takový efekt, jak očekávali. Pokud jsou ochotni věnovat energii ukotvení dovednosti a zapojit další lidi do měření efektu, pak jen získají. Klienty podporujeme i mimo výcviková setkání, a to přímo na jejich pracovišti nebo jako doprovod na jednáních, abychom podpořili praktický efekt.
A jaké firmy na to slyší v Česku?
LK: Ten, kdo jako první pochopil obrovský benefit VR jsou finanční instituce – banky, pojišťovny, poradenské sítě. Podobně jako v zahraničí objevily VR i obchodní řetězce a některé výrobní firmy. Mile nás překvapila i spolupráce na úrovni státní správy. I současná situace otevírá aktuální témata – právě připravujeme scénář pro pohovory, které čekají management firmy v souvislosti s restrukturalizací a snižováním stavu zaměstnanců. Firmy si pomalu uvědomují že učební efekt ve VR je rychlý a trvalý a chtějí si ho samy vyzkoušet.
Zjistěte, jak můžete využít virtuální realitu pro vaše vlastní potřeby: