Minulý týden jsem se naučil zase něco víc o porozumění. Taky jsem více pochopil, co to znamená být v klidu, nechat být vše, co se děje, ok. Trpělivě to, co se děje, vnímat. Uvědomuji si, že když budu vědomě chtít (a já chci), může být život jedna velká radost. Radost, díky „bytí v klidu“, za každé situace. Úžasná myšlenka – dělat cokoliv v životě, úplně všecičko, v naprostém klidu.
Před pár dny jsem si přečetl pro mě velmi hodnotnou myšlenku: „Mít klid, být v klidu a odpočívat v klidu lze jen v přítomném okamžiku.“ To znamená nelítat v mysli do minulosti či do budoucnosti. Mám přání, abych jednou byl ve všech situacích klidný – ve smyslu pokojný, mírný. V jakékoliv situaci, při jakékoliv činnosti. Mám přání objevit trvalý vnitřní klid a mír. Kéž by se mi to povedlo. Je to smělá myšlenka, zejména proto, že v sobě cítím mnoho neklidu. Uvědomuji si, že nemůžu mít kontrolu nad každou situací. A ani nechci. Ale můžu mít vždy kontrolu nad sebou, být vyrovnaný a přemýšlet.
V posledním týdnu jsem prošel několika situacemi, ve kterých jsem si ověřil, že to hlavní, co k práci potřebuji, je vnitřní víra (opravdové přesvědčení) v dosažení žádoucích výsledků. Největší zkouškou pro udržení si víry je neúspěch. Víru posiluji tím, že si ráno i večer dělám takové cvičení. Na 10 – 15 minut zavřu oči a prostě jsem „jen“ v klidu. Jednoduché? Ano. Dětinské? Možná. Mimochodem, nejsme všichni tak trochu „přerostlé“ děti? Netoužíme všichni po tom, abychom se cítili dobře, abychom mohli dělat to, co zrovna chceme? Jedna věc je jistá. Dané cvičení funguje. Svědomí mi tiše, ale silně říká, co mám dělat a moje víra, že se mi podaří být dobrým obchodníkem, roste.
To je celkem zajímavé zjištění, vezmu-li v úvahu, že s profesí obchodníka jsem začal před několika měsíci a od té doby jsem vlastně uzavřel jen jeden obchod – a jinak vůbec nic. Jsem přesvědčený o tom, že kdybych ráno a večer, nebo alespoň jednou denně, nedělal toto cvičení „ztišení“, tak bych byl vnitřně na pochybách, zda dál dělat práci obchodníka; zda to nezabalit a nejít si hledat jinou práci. Je velmi pravděpodobné, že strach z neúspěchu a pochybnosti „zda to zvládnu“ by mě omezovaly, vzbuzovaly by ve mně nervozitu. To by se pak projevovalo také na kvalitě mého osobního života, která souvisí i s mými pocity.
Díky tomuto dennímu ztišení prostě nepochybuji o tom, že za nějaký čas budu „prodávat, kam přijdu“. Budu vnitřně silný, budu poskytovat jistotu a stabilitu pro sebe i pro lidi kolem mě. Věřím v to. Vytrvale to budu sledovat. Vytrvale chci sledovat přání svého srdce, chci za nimi jít. Ne křečovitě, ne ve spěchu. Naopak. V klidu. Držím se myšlenky: „Neběžím za svými cíli. V klidu za nimi jdu“. Vytrvale znamená - když spadnu, zase vstanu a jdu dál. A tak dále, stále znovu a znovu. Stále sleduji to, co mi dává hluboký smysl. Nezaměřuji se na věci, které se mi naposledy nepovedly. Zaměřuji se na to, co mám příště udělat lépe. Díky tomuto „duševnímu postoji“ mám v poslední době opravdu radost ze života. Před očima se mi otvírá úplně jiný vesmír než ten, ve kterém jsem žil doposud.
Další informace jsou k dispozici v knize Prodej - dřina nebo hra, vydala Grada 2013.
