Pokud se myšlence pružné pracovní doby brání zaměstnanec (i takoví existují), má k tomu též několik důvodů. Jednak je to obava ze ztráty místa, ze ztráty určitého osobního postavení, menších zaměstnaneckých výhod a zvýšení množství práce a povinností. V mnoha firmách to funguje tak, že pokud zaměstnanec přece jen získá možnost pružné pracovní doby nebo jejího alternativního uspořádání, sníží se mu plat. Někdo se také může obávat, že by za těchto podmínek nemohl svou práci dobře zvládat.
Ve Velké Británii jdou v oblasti pružného uspořádání pracovní doby příkladem zejména firmy podnikající ve finančních službách a maloobchodu. Ty začaly zavádět například tzv. přestávky v kariéře, rozšířenou rodičovskou dovolenou, placené volno při ošetřování člena rodiny, sdílení práce a „zhuštěné“ pracovní týdny (člověk pracuje od pondělka do čtvrtka 10 hodin denně a v pátek má volno). Tyto firmy také zjišťují, že úspěšná implementace těchto opatření není ani tak otázkou peněz, jako spíše změny firemní kultury a smýšlení jednotlivců.
K tomu, aby tato opatření správně fungovala a plnila svůj účel, je třeba, aby o nich všichni zaměstnanci věděli a aby se mohli kdykoli informovat o tom, na co mají v konkrétní situaci nárok. Je tedy třeba zajistit efektivní interní komunikaci. Zaměstnanci také potřebují podporu a vedení od svého nadřízeného, který jim může ukázat, jak má takové uspořádání pracovní doby vypadat a jaké úkoly mají splnit. Zdroj: The Guardian - portál britského deníku The Guardian Zobrazit přehled článků ze zdroje The Guardian