Žadatelé o práci často zažívají situaci, kdy se k nim po absolvování přijímacího pohovoru nedostane žádná zpětná vazba. Když už jim pak náboráři sdělí, že nebudou přijati, nevypovídá to sdělení o ničem. Nedozvědí se, jaké jsou jejich přednosti a nedostatky ani co je třeba změnit. Bylo by podle nich vhodné, kdyby jim náboráři alespoň na požádání sdělili, zda práci nezískali kvůli konkrétnímu projevu u pohovoru nebo něčemu, co nemohli ovlivnit.
Odborní poradci v oblasti budování kariéry se domnívají, že zpětná vazba by mohla být žadatelům velice prospěšná. Z vlastních chyb se podle nich naučíme nejvíce. Někteří náboráři tak sdělují zpětnou vazbu bezprostředně po pohovoru, čímž vlastně dávají žadatelům ještě jistou šanci na zlepšení celkového dojmu. Argumentují přitom tím, že kdyby oni sami hledali práci, chtěli by od náboráře také zpětnou vazbu slyšet.
Poskytování zpětné vazby by si náboráři rozhodně neměli plést s neobjektivními útoky na uchazeče. Musel-li například uchazeč telefonovat náboráři pětkrát za sebou, aby si s ním domluvil schůzku, neměl by jej náborář hned označit za příliš agresivního. Něco podobného je pak označení uchazeče za předem nedůvěryhodného na základě velkého počtu zastávaných pracovních pozic uvedených v životopise.
Jestliže se uchazeč chce v rámci pohovoru rovnou dozvědět, jaké jsou jeho šance na získání požadovaného místa, neměl by pokládat přímé otázky typu: „Co myslíte, dostanu tu práci?“ Vhodnější je zeptat se na úroveň svých komunikačních dovedností a schopností potřebných pro výkon konkrétní činnosti. Nakonec zbývá jen čekat a doufat.
**Datum vydání:** VI/2003
Zdroj: Career Journal Asia - portál amerického listu Wall Street Journal zaměřený na zaměstnání a kariéru v Asii