Autor článku (poradce na úřadu práce) se zabývá tím, proč jsou lidé, ucházející se o práci, až příliš často odmítáni. Zjistil, že odmítnutí uchazeči mají leccos společného:
1. Mají tendenci potenciálnímu zaměstnavateli zdlouhavě vysvětlovat, proč byli propuštěni z práce. Souvisí to s jejich psychickým stavem (potřebují se vypovídat), je to však chyba. Obvykle stačí jednoduchá odpověď: „Ve firmě probíhala reorganizace.“
2. Většinou při hledání postupují podle striktního řádu. Najdou inzerát v novinách, zavolají na uvedené číslo a shánějí člověka, který s nimi může promluvit. Pak marně doufají, že budou přizváni k přijímacímu pohovoru. Mnohem lepší je dojít přímo za ředitelem oddělení lidských zdrojů a setkat se s ním na neutrální půdě.
3. Cítí se nejistí a v konečném důsledku také tak působí. Je totiž třeba pracovat i na tónu hlasu – musí znít optimisticky, jistě a spokojeně.
4. Při přijímacím pohovoru jsou nepřipravení – nevědí nic o firmě, o pracovní pozici, o kterou se ucházejí ani o člověku, který rozhovor vede. Všechny tyto informace je dobré si zjistit dopředu.
5. Kladou zbytečně velký důraz na životopis. Ten není ani zdaleka tak důležitý, protože v podstatě všechny životopisy vypadají stejně a navíc jich firmy dostávají příliš mnoho. Mnohem více napoví osobní kontakt, proto je dobré se spíše zaměřit na navazování strategických vztahů.
**Datum vydání:** I/2002
Zdroj: Career Journal - portál amerického listu Wall Street Journal zaměřený na zaměstnání a kariéru