Favorizování zdravých uchazečů o zaměstnání je přirozeným jevem, pro většinu uchazečů je ale přirozené nelhat. Článek popisuje případ americké zaměstnankyně, které při pracovním pohovoru zatajila svou sklerodermii (onemocnění pojiva postihující kůži a vnitřní orgány). Po týdnu na novém pracovišti však nadřízené o svém stavu informovala a vysvětlila, že nepotřebuje žádný zvláštní přístup. Nakonec o zaměstnání nepřišla, protože prokázala svou kvalifikaci a talent. Personalisté však raději vidí uchazeče schopné vyložit na stůl všechny karty a jednat dospěle.
Další žena v článku trpěla roztroušenou sklerózou a náboráři to sdělila, když se zajímala o práci v místním muzeu. Jejím úkolem mělo být nošení vlněného kostýmu a vesměs práce venku. Tím, že se zmínila o své nemoci si při pohovoru dojednala pracovní podmínky, které ji nejvíce vyhovovaly. Dostala možnost pracovat venku a plnit jen činnosti nevyžadující kostým. Jiní lidé ovšem při odhalení svých nemocí úspěch v práci neměli. Jednoznačná odpověď na to, zda promluvit či mlčet o chronických onemocněních tedy neexistuje. Každý uchazeč musí individuálně zvážit všechna pro a proti.