Push strategie se nejčastěji používá při předávání znalostí bez ohledu na to, zda člověk již tyto určité znalosti v minulosti nabyl či nikoli. Většinou se rovněž používá u takových znalostí, u kterých firma chce, aby je zaměstnanec nabyl přímo u ní, a nezáleží ji na tom, kde nebo jakým způsobem je nabyl v předchozím působení. Dalším důvodem bývá legislativní povinnost proškolit zaměstnance z řady znalostí a pochopitelně v případě kontroly ze strany státních orgánů také ve schopnosti prokázat, že ke školení na dané téma skutečně dochází.
V zásadě se jedná o různá zaškolení, která se vztahují k povaze práce, průmyslu a službě a samozřejmě k nim vztaženým zákonům.
V případě automobilového průmyslu se jedná především o základní proškolení zaměstnanců v následujících oblastech:
BOZP a PO – Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, Požární ochrana
Zajištění kvality a spokojenosti zákazníka
Ochrana životního prostředí
Pracovní řád
Seznámení s firmou
Další požadavky, ať už legislativní či zákaznické, vychází z oboru práce či druhu zákazníka. Každý zákazník může mít různé další požadavky.
V rámci dodavatelského automobilového průmyslu se jedná například o následující povinnosti zaškolení: Odpovědnost za výrobek
Technické požadavky na výrobky dle Zákona č. 22/1997 Sb.
Obecná bezpečnost výrobku dle Zákona č. 102/2001 Sb. a 56/2001 Sb.
Odpovědnost za výrobek dle Zákona č. 59/1998 Sb.
Z hlediska zákazníka se pak může jednat o různá další, především systémová proškolení, kterými dává dodavatel najevo, že všichni jeho zaměstnanci tyto směrnice či normy znají, a že byli proškoleni odpovědným zaměstnancem či externí firmou. A samozřejmě, že jim rozumí, že se jimi řídí a dodržují je. Zde je třeba říci, že se povětšinou jedná o různé formy norem či sbírky kvalitativních systémů, metod a předpisů. K nejznámějším patří:
ISO – 9000, 9001, 9004
ISO – 14001 – VW Group
ISO/TS 16949 – VW Group
Formel Q – VW Group
QS-9000 – Chrysler, Ford, General Motors
VDA – VW Group, Audi, BMW
Pull strategie se oproti tomu používá tam, kde si je firma schopna ověřit znalosti zaměstnanců a kde neplatí povinnost ani zákonná ani zákaznická k tomu, aby si firma povinně evidovala tato školení a prokazovala se různými certifikáty o absolvování kurzu. Jedná se vesměs o odborná školení, která přísluší jednotlivým oddělením. Další skupinou jsou školení pro práci na počítači a rovněž v poslední době velmi populární školení na tzv. „měkké dovednosti,“ neboli „soft skills“.
U této strategie je důležitý první krok, a to vyhodnocení znalostí zaměstnance. Na základě tohoto kroku je pak možné přistoupit ke stanovení potřebných znalostí a k tvorbě systému, jakým způsobem je zaměstnanec získá. Školení je vždy jen jedna z částí celkového řešení. Častým omylem managementu bývá přesvědčení, že pokud někdo něco neumí, stačí dotyčnou osobu poslat na školení, kde se všemu naučí. Pravdou stále zůstává, že školení v tomto případě sice pomůže, ale ne ve 100% případů. Důležitou úlohu zde hraje praxe, tzn., že dotyčný si musí po absolvování školení i nadále osvojovat znalosti a dovednosti, které nabyl.
Každé plánování rozvoje zaměstnance by mělo začínat i končit u vyhodnocení jeho znalostí. Na jedné straně si tak ověříme, zda se zaměstnanec naučil nové znalosti či dovednosti. Na straně druhé tím zjistíme, zda-li investované finanční prostředky do rozvoje zaměstnance „přináší ovoce“. Rozhodně je třeba tuto aktivitu provádět pravidelně, např. každého půl roku, a také dlouhodobě. V této spojitosti také platí nutnost, aby se management ztotožnil s přesvědčením, že jeho úspěch a zároveň také úspěch celé firmy je zajištěn znalostmi a dovednostmi zaměstnanců. Ty je nutné průběžně sledovat a v případě potřeby trvale pracovat na jejich zdokonalování.
Úvodní článek Ludvíka Dvořáka o management uznalostí čtěte zde: Management znalostí / Znám se? Část 1/