Výzkumu se zúčastnilo 305 zaměstnanců a 250 manažerů lidských zdrojů z amerických společností. Zjistilo se tak, že zaměstnanci jsou schopni na internetu strávit dobu ekvivalentní celému pracovnímu týdnu zcela nepracovními aktivitami (např. nakupování, sledování zpráv, pornografie, hry, aukce). Problémem tak zůstává nejen psychická závislost pracovníků, ale i prostý fakt, že pobírají plat za to, že se v pracovní době věnují nepracovním záležitostem.
Společnosti se proto vytrvale snaží zabránit svým zaměstnancům v přístupu na „návykové“ webové stránky, které s jejich pracovními úkoly nemají nic společného. Největší důraz je kladen na znemožnění přístupu na stránky s tématem pornografie a hazardních her. Menší procento zaměstnavatelů se též snaží zabránit svým zaměstnancům v on-line nakupování a aukcích. Je zcela jisté, že zatím existuje hluboká propast mezi tím, co zaměstnanci na internetu v pracovní době provádějí a tím, co o tom vědí jejich zaměstnavatelé. Pro svojí ochranu (zejména legální) tak společnosti stále častěji využívají technologií softwaru pro řízení přístupu na internet – EIM.