Pozitivní myšlení přináší pozitivní výsledek. Selhání je testem naší motivace a schopnosti stále vytrvat na své cestě, schopnost stále vidět zřetelně svůj cíl a tendence stále hledat k němu cestu. Smysl pro optimismus a pozitivní náhled v těchto chvílích pomáhá nevidět neúspěch jako trvalý stav. Winston Churchill vtipně řekl, že „úspěch je přecházení od jednoho nezdaru ke druhému, aniž bychom ztratili své nadšení.“
Já (moje identita) není součet mých chyb. Není třeba vnímat chybu jako odraz toho, jací jsme, a začít se sebeobviňovat, co jsme nezvládli, a jak jsme neúspěšní. Naopak pokud jsme selhali, tak máme ideální příležitost opět začít stoupat vzhůru.
Naše selhání není taková tragédie, jak se nám zdá. Zde je dobré si uvědomit, že jen opravdu malé procento selhání je opravdu fatální. Život jde dál a s odstupem času budeme na svoje chyby nahlížet jinak. Z chyb je totiž třeba se učit, nikoliv jich litovat. Věci se mění a nic nezůstává stále stejné, ani nepřízeň osudu.
Nechat to za námi a jít dál. Je třeba porozumět tomu, proč se chyba stala, hledat jiný způsob řešení, ale netrápit se emocionálně příliš dlouho. Někteří profesionální sportovci jsou mrzutí z prohry jeden den, pak ty pocity všechny odhodí a jdou hrát o nové vítězství.
V životě se nedíváme na chyby, ale na výsledky. Pokud jsme nedosáhli výsledku, který chceme, je třeba se učit z našich špatných rozhodnutí, dokud nedosáhneme toho správného. Je jedno, kolikrát selžeme, ale záleží na tom, zdali jsme nakonec dosáhli svého cíle.
Z konkrétních příkladů se mi vybaví klient, který často přicházel s nápady, ale již je nerealizoval. Pokaždé měl tendenci svůj nápad stále více rozvíjet, ale nečinil žádné kroky k jeho uskutečnění. Zmítal se často v pocitech viny nebo měl pocit neustálého selhávání v tom posunout daný nápad do roviny realizace. Naposledy měl v úmyslu provést veřejnou přednášku na téma investování.
Když jsme se na to společně podívali, uvědomil si, že jednotlivá selhání nejsou tak významná ve chvíli, kdy je překoná. Jednotlivá selhání mu byla vodítkem, které ho vedla k tomu, že realizace není tak snadná, ale že nepotřebuje s sebou nést břímě toho, kolik nápadů nerealizoval. Sdělil mi, že cítil úlevu, když minulá selhání vymazal ze své mysli a po uskutečnění své první přednášky mi sdělil, že chyby vnímá jako nedílnou součást svého posunu, kdy se z nich stále snaží si jen vzít tu náplň, tedy udělenou lekci a zbytek odhodí a již se tím netíží.
Jak jste na tom vy? Umíte se vypořádat se svým neúspěchem? Chápete jej jako příležitost k budoucímu úspěchu? Podělte se o svou vlastní zkušenost.