Motivace penězi? Na to u mladé generace zapomeňte!

„Lidé pracují proto, že se to od nich očekává, protože mají práci rádi nebo protože jim poskytuje živobytí,“ tvrdil v polovině 20. století americký psycholog V. H. Vroom (Nakonečný, 1992). Další krok k tomu, aby lidé pracovali a podnik fungoval je podmíněn tím, že je potřeba manažery, kteří na pracující budou dohlížet. Což je teorie založená na hobbesiánské představě lidstva z počátku 20. století, podle níž jsme bytosti od přírody chamtivé. Zdá se ovšem, že tato a podobná tvrzení přestávají stoprocentně platit, pokud chcete motivovat k práci generaci mladých lidí.

Aleš Menšík

Získat jako pracovní sílu mladou generaci Y (lidé narození v letech 1986-1999) a Z (lidé narození v letech 2000-2010) nestačí prostřednictvím tzv. vnější motivace, jejímiž prostředky jsou odměna a trest. Není to tak, že by se na ni mělo zapomínat, ale mnohem silnější stimul je motivace vnitřní. Což začínají objevovat manažeři a CEO firem, kteří chtějí do svých řad přilákat mladé lidi.

Metoda cukru a biče nefunguje

V oblasti pracovní motivace se od začátku 20. století hodně změnilo. Ve start-upových společnostech je možné do kanceláře klidně přijít v kraťasech a žabkách, čas je možné uspořádat si flexibilněji, ale přesto je mnoho činností odměřováno časem a stále je používána metoda „cukru a biče“ – vnější motivace. Teorii o tom, že lidé jsou v jádru pasivní bytosti je snažil kolem roku 1969 vyvrátit psycholog Edward Deci, kterému bylo divné, že lidé dělají namáhavé činnosti bez toho, že by jim přinášely zisk a že člověk začne konat jedině za odměnu nebo ze strachu před trestem, jak učili behavioristé.

„Deci měl pocit, že mu na této teorii něco nesedí. Lidé dělají neustále divné věci, které k behavioristické představě člověk nesedí. Představte si horolezectví (namáhavé!), dobrovolnickou práci (zadarmo!) a pořizování dětí (náročné!). Pořád děláme věci, které nepřináší zisk, a jsou dokonce úmorné, aniž nás k tomu někdo nutí. Jak to?“ (Bregman, 2022) Deci pak na základě výzkumu došel k objevu, že metoda cukru a biče vede k tomu, že se lidé snaží méně a pokud je určitá aktivita oceněna finančně, postrádá subjekt vnitřní motivaci. Na tehdejší dobu to byla revoluční hypotéza.

Revoluční myšlenky a přístup ke svým lidem začal v průběhu 21. století aplikovat je Jos de Blok, zakladatel a generální ředitel nizozemské organizace Buurtzorg (sousedská péče) s více než 10 000 zaměstnanci, která poskytuje domácí péči více než 70 000 pacientům ročně. Jeho přístupem se zabývá Rutger Bregman v knize Lidstvo Dějiny naděje (Bregman, 2022), který vedle sebe klade teorii „cukru a biče“, tedy vnější motivaci a tvrzení Jose Boka: „Management je nesmysl. Musíte lidi zkrátka nechat dělat svou práci.“ (Bregman, 2022)

Bonusy tlumí vnitřní motivaci

Bregman ve své knize například cituje z průzkumu Massachusettské univerzity, kde se vědci zabývali efekty finančních stimulů. Našli důkaz o tom, že bonusy mohou tlumit vnitřní motivaci a morální kompas zaměstnanců, narušit i kreativitu. „S vnější motivací totiž člověk získává stále větší množství téhož. Pokud zaměstnance platíte za počet odpracovaných hodin, výsledkem bude víc hodin. Pokud je platíte za počet publikací, výsledkem bude víc publikací. Pokud je platíte za počet operací, výsledkem bude víc operací,“ říká Bregman. (Bregman, 2022).

Ředitel organizace Buurtzorg Jos De Blok má proti tomu jinou představu, své zaměstnance vidí jako vnitřně motivované profesionály, kteří vědí sami nejlépe, jak svoji práci mají dělat. Ač by se mohl tento přístup zdát velmi liberální, de Blokovi funguje a jeho organizace byla pětkrát oceněna jako nejlepší zaměstnavatel. Bregman uvádí, že jádro de Blokovy filozofie by mohlo tesat do kamene: „Je snadné udělat něco těžší, ale je těžké udělat něco snadnější.“

De Blokův podnik vychází z pozitivního pohledu na lidi, a nikoliv z nedůvěry. „Nejdůležitějšími hodnotami se namísto výnosu a produktivity stanou odbornost a kompetentnost. Ředitelé začnou pracovat, protože budou své firmě věřit, akademici budou dělat přesčasy, protože budou zvídaví, učitelé budou učit, protože budou cítit odpovědnost za žáky, psychologové budou o klienty pečovat jen tak dlouho, aby se začali cítit lépe a bankéři se spokojí s rolí poskytovatelů služeb,“ uzavírá kapitolu Síla vnitřní motivace Rutger Bregman. (Bregman, 2022)

V závěru kapitoly opět cituje amerického psychologa Edwarda Deciho, který podle něj odstartoval revoluci k přístupu v motivaci. Deci se domnívá, že otázkou už není to, jak se motivujeme vzájemně, skutečná otázka se zabývá tím, jak vytvoříme společnost, v níž se lidé budou motivovat sami. „Není totiž nic silnějšího než lidé, kteří dělají to, co dělají, protože to dělat chtějí,“ uzavírá Bregman.

S mladou generací se musí mluvit

Dalo by se říct, že tuto metodu využila konzultační skupina Deloitte k náboru nových mladých zaměstnanců, nabídla jim totiž možnost si náplň práce a benefity poskládat podle jejich představ. Tento přístup by mohl být dobrým příkladem pro firmy, které chtějí svůj nábor zaměřit na generaci Y a Z. Kampaň Deloitte je pojatá jako dialog, ve kterém se mladých lidí ptá na jejich „dream job“.

„V mnoha oblastech jsme na trhu trendsetter a dali jsme si ambici pokusit se o to i v oblasti náboru. Nechceme tedy jen nabízet volné pozice a říkat, kdo co má dělat. Chceme s mladší generací mluvit, učit se od ní, a na základě toho přistupovat ke konkrétním změnám. Věříme, že to obohatí jak mladé talenty, tak i nás,“ uvedl Jiří Vávra, šéf inovační platformy Deloitte Next v tiskové zprávě. Společnost na kampani spolupracovala s marketingovou agenturou, která ji postavila na dialogu nikoliv jako klasickou náborovou kampaň. „Současní absolventi jsou sebevědomí a přichází na pohovory jako rovnocenní partneři. Zásadně se proto změnil význam slova uchazeč. Ten se dnes neuchází o práci, ale naopak vyspělá firma se uchází o partnerství s ním. Je tedy nutné nemít náborovou kampaň, ale vést náborový dialog,“ uvedl ke kampani Tomáš Jindříšek, řídící partner agentury Digital First Marketing Group.

Toto je pravděpodobně jedna z cest k tomu, jak získat mladé motivované zaměstnance. Znamená to naslouchat jejich potřebám a poskytnout jim podmínky pro jejich vlastní realizaci. Důvěra v zaměstnance a jejich odbornost a schopnosti podněcuje vnitřní motivaci, což vede v mnoha případech k lepším výsledkům než metoda „cukru a biče“ zmiňovaná v úvodu. Je to novodobý trend, který by měly firmy a společnosti reflektovat, pokud chtějí obstát na trhu práce jako chtěný a kvalitní zaměstnavatel.

 

Zdroje:

NAKONEČNÝ, M. (1992). Motivace pracovního jednání a její řízení. Praha, Česko: Management Press.

BREGMAN, R. (2022). LIDSTVO Dějiny naděje. Praha, Česko: Argo.

Tisková zpráva (24. červenec 2022). Deloitte v kampani od DFMG nabízí absolventům práci, jakou chtějí. [vyd. 2022-07-19].