Člověk by neměl pracovat v průměru více než 8 hodin denně. Delší pracovní čas na něj může mít podle psychologů negativní vliv.
Každý z nás má dva zdroje energie. Jeden z nich běžně využíváme a druhý nám slouží jako rezerva, po které sáhneme při zvýšené zátěži. Při větším pracovní zatížení musíme čerpat energii právě z této rezervy. Ta se však nedá využívat donekonečna, někdy je třeba ji doplnit. Když se tak nestane, musí jít člověk na doraz a právě tehdy se pro něj stává práce škodlivou.
Do podobné situace se dostávají lidé s mimořádně zodpovědnou pracovní náplní, jako jsou například ředitelé nebo vedoucí pracovníci. Mnozí z nich nepřestávají myslet na problémy, které je třeba vyřešit. Člověka to zatěžuje, někdy až do takové míry, že už se nedokáže na chvilku zastavit a uvolnit.
Mnozí odborníci poukazují na to, že je velmi důležité, aby lidé dělali práci, která je baví a naplňuje. Tím se stávají odolnější vůči chorobám a dokonce na ně nemá vliv ani to, když často pracují přesčas. Proto je někdy výhodnější přijmout zajímavé zaměstnání, i když není moc placené.
Následkem nedostatečného zregenerování sil je fyzické, ale i psychické vyčerpání. Neustálá jednostranná zátěž organismu vyúsťuje do chronické únavy a u člověka tak vznikají pocity strachu nebo smutku. K příznakům přepracovanosti patří také problémy s koncentrací, častá podrážděnost, ztráta motivace, poruchy spánku a trávení, tělesné těžkosti.
Dlouhá pracovní doba má negativní vliv nejen na pracovní výkon, ale také na rodinné vztahy. V důsledku snížené koncentrace a pozornosti se přepracovaným lidem stávají v zaměstnání různé úrazy.
Příčinou přepracovanosti některých lidí je neschopnost odhadnout hranice svých možností. Práce se pro ně stává drogou, pohltí všechen jejich volný čas, omezí společenský život, koníčky a kamarády. Proto si ani nevšimnou, že jejich baterky jsou dávno vybité.
-pk-