Mnohdy se stává, že když vkročí vyučující do třídy plné studentů a oznámí, že budou pracovat s počítačovým výukovým programem (tutoriálem), zmocní se jich panika. Obávají se, že nebudou mít dostatečné znalosti a zkušenosti pro práci s počítačem.
Lidé, kteří se účastní školení, mají různou úroveň počítačové gramotnosti. Někteří dokáží konfigurovat pevné disky, zatímco jiní ani neumí držet v ruce myš. Částečně to může být způsobeno tím, že každý rozumí pod pojmem „zkušenosti s výpočetní technikou“ něco jiného – např. schopnost vybrat peníze z automatu. Pak snadno dojde k tomu, že takový člověk o sobě tvrdí, že má ty schopnosti, které ve skutečnosti nemá.
Článek pojednává o provádění školení ve třídě plné lékařů. Vyučující se museli vyrovnat nejen s různou úrovní počítačové gramotnosti ve třídě, ale i s různými styly učení jednotlivců (někdo se lépe učí při čtení, někdo zase díky osobní zkušenosti) a s časovými omezeními. Za vyučující byli zvoleni také lékaři, protože dokáží svým kolegům zprostředkovat informace srozumitelným způsobem.
Veškerá implementace výpočetní techniky do procesu učení byla také prováděna ve spolupráci s lékaři. Článek se také zmiňuje o výhodách a nevýhodách informačního systému pro lékaře.
Zdroj: Training Magazine - portál předního amerického časopisu o vzdělávání a profesionálním rozvoji