Autoři článku publikovaném Harvard Business Review věří, že příčinou je, že tyto patentovaná řešení spočívající v designu (např. láhev Coca-Cola nebo iPhone) můžeme popsat jako řešení, která se skládají ze vzájemně úzce propojených částí, které dobře fungují dohromady a tvoří celek. Tým, který by něco takového chtěl dát dohromady, by s největší pravděpodobností narazil na problémy při rozdělování pracovních úkolů.
Dynamika procesu vedoucího k vynálezu
Jako prostý, ale dobrý příklad může posloužit situace, kdy by tým chtěl vytvořit třeba nový obraz. V takovém případě by čas a energie nutné pro koordinaci a komunikaci nápadů mezi členy týmu byly velice vysoké. Výhody společné týmové práce by potřebou nutné koordinace byly zcela potlačeny.
Na rozdíl od týmu však individuální vynálezce může nápady a alternativy bez problému zvažovat, iterovat a zavrhovat ve své hlavě. Není nutná žádná zdlouhavá komunikace ani koordinace.
Tým nebo jednotlivec? Klíčová je úroveň modularity vynálezu
Efektivita týmů ve srovnání s vynálezci samotáři je s největší pravděpodobností ovlivněna úrovní modularity vynálezu, na kterém se pracuje.
Pokud jde o modularitu, ta se u technických patentů liší.
- Některé vynálezy jsou velmi modulární: např. mnoho PC je konfigurováno tak, že umí být složeno a využívat zaměnitelné a na sobě nezávislé komponenty.
- Některé vynálezy jsou pak méně modulární: např. první spalovací motor obsahuje mnoho vzájemně velmi úzce závislých prvků. V tomto případě u motoru neexistuje vlastně žádná adaptace nebo zaměnitelnost součástí, vše musí perfektně sedět.
Pokud lze vynález snadno rozdělit na různé komponenty, bude týmová spolupráce vynálezců velmi výhodná. Členové týmu budou moci pracovat samostatně, a přitom těžit z výhod diverzity svých znalostí a využívat sdílené zdroje.
-jk-