Vedoucí pracovník by měl své podřízené nejen striktně řídit, ale i chápat a podporovat. Rozhodně by jim měl dávat najevo svůj zájem. Mnohdy totiž zájem o své podřízené a jejich problémy skutečně má, nedá-li to však na sobě znát, budou jeho podřízení neustále žít s představou, že o ně nestojí. Pokud zaměstnanci mají dojem, že jsou svým nadřízeným lhostejní, vytvoří si k nim tentýž postoj a přestane je veškerá aktivita nadřízených zajímat. Možná se vedoucí nedostatečného uznání svých podřízených dopouštějí proto, že sami na nižších postech příliš uznáváni nebyli. Když se zamyslí a představí si, kolik nadřízených jim dávalo najevo svůj zájem, vzpomenou si jen na pár skutečných osobností. O to více by se však měli snažit, aby se stejné chyby nedopouštěli.
Když se manažer ani nesnaží svým podřízeným projevit svůj zájem, je to velmi špatné. Stejně špatné je však, když se snaží projevovat svůj zájem za každou cenu. Jejich ústa říkají, že mají zájem. Jejich akce tomu však nenasvědčují. V čem tedy spočívá chyba? Výstižně by ji mohlo charakterizovat staré dobré pořekadlo: „Pro les nevidí stromy.“ Správný přístup by zase mohlo nastiňovat jiné staré pořekadlo: „Nebude je zajímat, co vše vy víte, dokud jim nedáte najevo, že o ně stojíte.“ Manažer by tedy měl svým podřízeným dávat najevo svůj zájem nejen planými sliby, ale svým celkovým přístupem a chováním. Přitom se musí vyvarovat zejména:
- přílišného mluvení o sobě,
- ignorování přání a potřeb podřízených,
- odmítavým postojům k nahrazování nevýkonných pracovníků,
- neustálé obraně vlastní osoby.
**Datum vydání:** VI/2002
Article source CIO.com - Internetové stránky časopisu CIO pro vedoucí pracovníky v oboru informačních technologií