Mnohé příklady z praxe potvrzují skutečnost, že utrpí-li manažer určitou kariérní porážku, může mu to v budoucnu pomoci k práci lepší. V minulém roce se například těžké osobní porážky dočkal šestapadesátiletý Američan B. Joseph White, který se navzdory svým uznávaným manažerským dovednostem a letité praxi profesora a děkana nestal hlavním mužem Michiganské univerzity. White nesl svou osobní prohru zpočátku velice špatně, nemohl ji pochopit. Brzy se ale rozhodl, že nebude nikoho zbytečně obviňovat ze svého neúspěchu a nenechá se jím dále ponižovat.
Za svůj přístup k prohře si White získal uznání univerzitní obce nejen ve svém závěrečném projevu. Své okolí oslovil tím, jak otevřeně řekl, že je na jedné straně velice zahořklý, na straně druhé však vidí v záporném výsledku svého povýšení možnost růst a stát se moudřejším. Následně dostal White několik zajímavých nabídek z velkých americkým univerzit, odmítl je však s tím, že by je nemohl vykonávat už jen kvůli ztrátě zájmu o působení na univerzitní půdě, který si odnesl z Michiganské univerzity.
Dnes profesor White pracuje jako obchodní ředitel významné americké finanční firmy se sídlem v New Yorku. Vydělává si dvakrát tolik, než by vydělal na univerzitě a těší se z nových obzorů, které se mu otevřely. Je si jist tím, že prohra na univerzitě mu skutečně pomohla k lepšímu uplatnění. Dala mu možnost stát se lepším vůdcem, získat větší jistotu. Na prohru je proto třeba dívat se vždy z pozitivní stránky, i když to může být nejprve složité.
**Datum vydání:** V/2003
Article source Career Journal Asia - portál amerického listu Wall Street Journal zaměřený na zaměstnání a kariéru v Asii