Naučil jsem se hodně opakovat a dělat „sumáře“ v průběhu schůzek. Tak se stalo i na schůzce, kterou jsem popisoval v minulém článku. „Vypíchl“ jsem podstatné věci o prodejcích, o marketingu ve firmě klienta, o kolegyni, která se necítí jistá, když přednáší.
Zeptal jsem se pana Š.: „Co chcete řešit jako první?“ Odpověděl otázkou: „A to nejde řešit najednou?“ Já na to: „Proč ne. Termín pro prodejní trénink v Ostravě je od zítřka do neděle.“ Rychle zareagoval: „Počkejte.“ Zvedl se a šel (osobně!) zjistit, zda termín prodejci sedí. Přišel doslova zklamaný, že tento víkend už jeho prodejce něco má. Hned se zajímal o další, nejbližší termín, klidně i mimo Ostravu.
Další termín měl být na konci dubna v Brně. Zadoufal, že by to snad šlo a znovu se chystal odejít za prodejcem. Ozvala se však již zmíněná kolegyně: „Proč pořád chodíš sem a tam. Víš co? Zavolej všechny tři, které chceš poslat na semináře. Sem, do kanceláře.“ Ihned souhlasil: „Fakt, máš pravdu.“ Požádal svou asistentku: „Alenko, zavolej mi pana XX, paní XY a paní ZŽ.“
To byl povel. „Trojčlenné komando“ dorazilo během dvou minut a šéf bez úvodu zaútočil: „Chcete jít na seminář?“ Ti lidé pomalu ani nevěděli, o co jde, přesto dva z nich nadšeně přikývli. Třetí paní, co měla jít na trénink o přednášení a prezentaci, zaváhala: „No, když mě tam, šéfe, pošleš…“ Reakce pana Š.? „Ne, že já tě tam pošlu, já se ptám, jestli ty chceš jít na takový seminář.“ Odpověděla velmi tiše a nejistě. Pořádně jsem její odpovědi nerozuměl. „Hmm“, pomyslel jsem si. Uvidíme, co se z této situace vyvrbí.
Víš, co se vyvrbilo? Šéf začal „prodávat“ své zaměstnankyni myšlenku, aby šla na seminář o přednášení a prezentaci. Nechtěl jí nic nařizovat a začal velmi chytře. Postup, který zvolil, neměl daleko od klasického prodejního rozhovoru. Bavil jsem se (v dobrém slova smyslu), když jsem před sebou viděl celou tu scénu. Seděl jsem, mlčel, poslouchal a tiše se radoval. Je vidět, že pan Š. již dlouho prodává. Šlo mu to dobře. U srdíčka mě hřálo, že šéf sám prodává vlastnímu člověku za mé přítomnosti seminář naší firmy.
Necítil jsem potřebu do vzniklé situace nějak vstupovat. Tohle byla jejich záležitost. Jen jsem oba pozoroval. Nechal jsem být ok vše, co se dělo. Za 10 minut nebylo co řešit – paní se rozhodla, že na seminář půjde. Takže jsem jenom shrnul termíny, které byly potvrzeny od budoucích účastníků seminářů, a vytáhl jsem smlouvu se slovy: „Dobře, takže potvrdíme ty termíny.“ A bylo to.
Další informace jsou k dispozici v knize Prodej - dřina nebo hra, vydala Grada 2013.
